Potkala jsem Ježíše v Budapešti, potkal jsem Ježíše v Budapešti, potkali jsme Ježíše v Budapešti :-)

Tak tato slova nápěvu se nesla naším poutním autobusem v neděli, kdy jsme opouštěli Mezinárodní eucharistický kongres, který vyvrcholil bohoslužbou s papežem Františkem. Poutě se konají, aby se člověk, byt´ za cenu mnohé námahy setkal s Bohem a duchovně načerpal což se mi v Budapešti dostalo darem velkou měrou. 

Bylo asi dobře, že jsem k této pouti neměl příliš veliká očekávání, protože pout´ daleko přesáhla vše co jsem si představoval :-) Kongresu jsme se účastnili v závěrečných třech dnech. V pátek ráno jsme vyjeli autobusem od Grandu, směr Uhry a už v tento první den na mě přišla krize, nedokázal jsem se příliš modlit a vůbec to byl těžký den, organizace byla totiž dost hektická, prý se na tu cestu lidé přihlašovali a pak zase odhlašovali, tak se nepodařilo zaregistrovat naše spolupoutníky k přímé účasti na mši a dost věcí se různě chápalo, měnilo apod. Lidí z různých zemí byl přetlak, daleko více než se očekávalo a kapacita dovolovala.

První den v pátek 10.9. jsme se v odpoledních hodinách dostali na českou mši svatou v kostele sv. Alžběty v Budapešti, kterou celebroval královohradecký biskup a o pár milých slov v poněkud neformálním duchu se s námi podělil i kardinál Dominik Duka, který měl před naším příjezdem na kongresu katechezi, Večer jsme přijeli na hotel a měli možnost projít se individuálně po městě, já se byl podívat k prázdnému Náměstí hrdinů, kde se měly v příštích dnech konat hlavní body programu.

Další den byla sobota a to jsme strávili na programu rodin, na ostrově svaté Markéty. Já s kolegy jsme se v tomto bodě odpojili od ostatních a ostrov si procházeli samostatně, tak, aby to ustáli i někteří kolegové s horší pohyblivostí. Zastavili jsme se v ruinách dominikánského kláštera u hrobu sv. Markéty Uherské a zde se pomodlili růženec a svěřili Jí své prosby. Tyto modlitby byly jedny z těch, které mě tak nějak začaly více dostávat k požehnanosti celé poutě. Poté jsme šli vlastním tempem k ohromné budově mad´arského parlamentu, kde se měl sloužit mši kardinál Péter Erdő a předtím byl kulturní program. Po skončení mše přišel zlatý hřeb večera a to byl svíčkový průvod na Náměstí hrdinů s obří monstrancí v čele za účasti opravdu velkého množství lidí. Hrály tam i některé zpěvy z Taizé a i nějaká chválovka a bylo radostí a ctí s českou vlajkou v ruce zpívat z plna hrdla :-) Skutečná hloubka, síla a čest byl závěr svíčkového průvodu, který byl neuvěřitelný, požehnaný, skvělý :-)  

Ta pravá radost však přišla v neděli, kdy přiletěl papež František. Přišla zezačátku však nemilá věc, jelikož jsme nebyli registrováni museli jsme být zavřeni v prostorách  hotelu a vypadalo to, že papeže vůbec neuvidíme jedině asi přes televizi, Pán Bůh však dělal věci nečekané. Abychom viděli alespoň něco, několik z nás se přimáčklo s českými vlajkami k plotu odkud jsme alespoň viděli na velkou obrazovku a já osobně jsem byl tak nějak v náladě uvidíme co bude.

Co bylo však opravdu příjemně nečekané, že za nějakou dobu však přijel papamobil a my viděli poměrně blízko papeže, celého zářícího jak kolem nás projížděl a my na Něj zuřivě mávali. Byl to opravdu zlatý hřeb, protože takové vnitřní pohnutí jsem nečekal a opravdu papež září i na tu dálku :-) . Pak nastala mše svatá a část poutníků sledovalo přenos na tv Noe a část včetně mě si vybrala autentickou, nepohodlnou plotní variantu.

Celou mši jsem sledoval od plotu a byl jsem si poslechnout z televize akorát kázání ze kterého mi utkvělo připomenutí těžkosti kříže výzva ke svatosti a to, že pravdu o mesiášství bylo třeba sdělovat postupně. Po skončení mše jsme se za nějakou dobu vypravili zpět k autobusu.

Celé nádherné tři dny na kongresu jsem prožil opravdu hutně a získal k papeži osobní lásku a to i když stále s Ním v něčem nesouhlasím. Také mám radost z toho jak jsem mši svatou prožil, protože to stání na pražícím slunci s bolavými nohami bylo velmi autentické :-). Ono opravdu člověk nemusí všemu řečenému rozumět, ale může se nechat naplnit už prostě tím, že tam je a vnitřně vnímá. Nejšt´astnější jsem však z toho Božího skládání té pouti a je to skvělý zážitek.

Potkal jsem Ježíše v Budapešti...